Já a můj drak
V mládí jse nám stávají podivné věci. Vidíme to, co jiní nevidí, cítíme to, co jiní necití a chceme to, co jiní nechtějí. I já měla někoho, na kom mi velmi záleželo a je teď nenávratně pryč.
Když jsem byla ješte malá, asi mi bylo 6 let, jela jsem s rodiči a sourozenci na chatu.Trávily jsme celý den uklízením a vařením, takže večer byly všichni rádi, že mohou jít konečně spát. Já nemohla ale spát. Neustále jsem chodila po pokoji, kde táta chrápal a máma s bráchama spali. Něco mi nedalo pokoj. Bylo asi 23 h. když jsem slyšela podivný zvuky. Vyjdu z pokoje, obléknu se a jdu tiše ven. Naše chata stojí na kopci a ze všech stran jsou lesy. Šla jsem směrem, odkud jsem to slyšela. Přišla jsem na malý vrch, který byl hornatý a všude byly keře, tráva a houští. V trávě leželo cosi, co vypadalo jako velký blýskavý kámen. Byl hladký a jakoby skleněný. Mě se tak zalíbil, že jsem ho vzala a lehla si s ním do postele. Uprostřed noci jsem cítila, že mi něco hopsá pod peřinou a olizuje mi to ruku. Vstanu a v postely mi leží malé dráče. ,,No nazdar,co s ním" řekla jsem si. Vzala jsem prcka i teď viditelně rozbitou skořápku a položila jsem to na stůl. Dráče bylo karmínově červené a mělo krásné safírové oči. Chodilo po stole a všimla jsem si, že má také křídla. Najednou jsem dostatla hlad a šla jsem si do kuchyňe pro kuře od večeře. Postavila jsem talíř na stůl a šla si pro příbor. Než jsem se ale vrátila, kuře bylo pryč, jen milý dráček se olizoval. Vzala jsem starou deku, zabalila jsem ho do deky a schovala v lese do malé jeskyně, kam nikdo nechodí. Každý den jsem mu tam nosila jídlo a on rostl. Pak byl ale čas k odjezdu, tak jsem si ho chtěla tajně vzít s sebou domů. Nikdo o něm nevěděl kromě mě. Ale nabyl tam. Smutně jsem nasedla do auta a jela jsem domů. Celých 7 let jsem dráčka neviděla. Ale jednou v dubnu mi cosi zaťukalo na okno. Vstala jsem a na sídlišti vedle škodovky našeho souseda stál drak, teda dračice. Byla karmínově červěná, měla safírové oči a na zádech měla zbytek deky. Byla to moje dračice, kterou jsem našla v lese na chatě. Začali jsme si povídat přes telepatii, ani jsem nevěděla, že to umím. Řekla mi, že celou tu dobu žila samotářsky a že se po mě ji začalo stýskat. Také mi řekla, že má kluka který se jmenuje Adres a že mají vejce. Chtěla, abych ji dala jméno. Tak jsem ji pokřtila na Iris. Každou chvíli mě navšťevovala a vyprávěla mi o všem, co se ve světě děje. Byly jsme přítelkyně na život a na smrt. Jednou zas zmizela a já měla podivný pocit, že se něco strašného stane. Jednou se mi zdál sen. Viděla jsem Iris a jejího kluka u hnízda, kde byla 4 vejce. Náhle tam přiletěl velký černý drak s neonovým proužkem kolek krku. Skočil na Adrese a začal se s ním prát. Adres prohrál svůj boj a mrtev spadl na krví pokrytou zem. Iris se snažila zachránit sebe i svá vejce,ale drak byl silnější.I ona zemřela vedle svého druha a vejce drak schodil ze skály, kde se rozbila. Já se probudila a uvědomila jsem si, že jsem nespala. Byla to vidina a byla pravdivá. Sice jsem Iris moc neviděla, ale vím, že ona měla ráda mě tolik stejně jako já ji.
Pokoušela jsmem najít obrázek draka, který je podobný Iris. Bohužel jsme žádný nenašla. Tak tu máte jiný. Hezký, co? :)

Dodatek od Mlugi:
Hezký příběh a bohužel pravdivý, já jsem slyšela od laonet víc než napsala a byla jsem trochu nešťastná i já. Vím, kolik pro ní Iris znamenala, já sama jsem ji nikdy neviděla ale slyšela o ní dost vzpomínek. Chybičky jsem snad všechny poopravila tak snad se vám bude lépe číst.








Moc se omlouvám za chyby, které najdete v článcích, které jsem napsala. Nemám dar na gramatiku a čeština mi moc nejde. Pokud najdete chybu, pochopte, že jsem taky jenom člověk. Člověk Čech co neumí psát česky.