close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Život na čtyřech nohách - první část

11. června 2012 v 14:58 | laonet |  Naše příběhy - skutečné - stačí uvěřit...

Život na čtyřech nohách

Je to ani ne tři čtvrtě roku , co jsem se toulala po nocích se smečkou zapadlými uličkami mého rodného městečka. A přitom to začlo tak nevině:

Klusem jsem běžela do školy. Vstala jsem pozdě a škola mi začala sice až za půl hodiny, ale chtěla jsem dohnat čas. U domu stála jedna moje bývalá kamarádka. Říká si Brixie. ,, Ahoj " zazněl náš klasický pozdrav. A jako každé ráno jsem vyrazili do školy. Povídali jsme si o všem možném. Naše témata byly online hry, domácí a školní věci, kamarádské vztahy a Falco. Falco byl vlkodlak, jeden ze smečky vlkodlaků, co žili v městě. Tvrdil Brixie, že je vůdce a že ona bude jehou družkou. Jak jinak, má kamarádka tomu uvěřila. Ale já jeho lest prokoukla hned. Brixie mi líčila, že k ní pravidelně chodí a že si s ní povídá. No, nechtěla jsem ji ranit a tak jsem ji nechala. Vždyť jak se říká: Nenič druhému sen, i když je nesmyslný. Jednou za to ti bude vděčný(á). Pořád mluvila a mluvila a nechtěla mě pustit ke slovu. Pomyslila jsem si, jaké by to bylo krásné, žít ve smečce s tvory, kteří jsou jako já.


V noci ten den jsem seděla na posteli a dívala se z okna svého pokoje. Čekala jsem jako obvykle na iris, i když jsem věděla,že už nikdy nikdy nepřijde. Nebečela jsem. Prostě jsem seděla a sledovala jsem okraj ulice, kde jezdil autobus. V tu chvíli byly ulice prázdné. Jen lampy osvětlovali prázdný chodník. Mohla sjem takhle sedět dlouho. Máma i táta spali a bráchové spali jako zabití. Měla jsem v hlavě prázdno. Bylo asi 1 hodina v noci. Byla jsem trochu ospalá, to přiznávám.

Mrkla jsem, a náhle jsem si všimla,že něco se na ní změnilo. Pečlivě jsem si prohlédla každý kousek. A opravdu. Po chodníku na protější straně se objevila bílá kočka. Seděla tam nehybně, jen se dívala na panelák, kde bydlím. To je sen, říakla jsem si. Protřu si oči. Kočka tam opravdu seděla. Zvedla se a tiše zabočila za roh. Obyčejná kočka, napadlo mě. Jenže pak jsme uviděla mohutný ale zvláštní stín. Vycházel odtamtut, kde zmizela ta kočka. Z poza rohu se vynořilo prapodivné stvoření. Vypadlo jako člověk, jenže mělo hlavu kočky, ruce porostlé srstí, tlapky s drápy a dlouhý ocas. Já spím, říkala jsem si. Jenže já nespala. Podivné stvoření přešlo ulici a opřelo se o lampu. Zvedlo hlavu a podívalo se mi do očí. Protože bylo teplo, měla jsem otevřené okno. Stvoření na mě zavolalo ,,Pojd´ dolů, chci ti něco říct. Něco mi říkalo, že tam mám jít. Tak jsem si přetáhla přes pyžamo tepláky a tričko a seběhla dolů na chodník. Stvoření se usmálo. Nebála jsem se, doufala jsem, že je přátelské. Stvoření si mě prohlédlo. A pak řeklo. Jsi docela dobrá, snad se budeš hodit. Cože? já na to. Když vám tohle řekne uprostřed noci nějaká bytost, tak se prostě neudržíte. Pokývalo to hlavou a pak mě to odvedlo do jedné ulice. Postavilo se přede mě a řeklo mi.,,Jmenuji se Ador, ale všichni mi říkají ELi. Jsem kočkodlak." Já jen stála a zírala. Kočkodlaci přece nejsou nebo jsou? Věděla jsem, že jsou draci, upíři a vlkodlaci, ale nevěděla jsem, že jsou i kočkodlaci. Eli pokračovala dál ,,Jsem jedna z členek řádu a chceme tě do smečky. Jsi jedna z mála, kerá toho o magii hodně ví." Dostala jsem strach. Chtěla jsem utéct, jenže mě Eli popadla a přitiskla ke zdi. Měla sílu.Zahřměla na mě, až jsem se otřásla. ,,Z toho se jen holčičko lehce nevykroutíš. Budeš patřit mezi nás." Chtěla jsem volat o pomoc, jenže úplně jsem ztratila hlas. Eli začla podivně mňoukat. Vlkodlaci vijí ale, to hle bylo mezi mňoukáním a vitím. Objevilo se pár dalších stínů.Ty se zhmotnili v kočkodlaky. Hnědý kočkodlak něco řekl a ostatní utvořili jakýsi půlkruh. Už jsem se bála. Hnědý ke mně přistoupil a řekl ,,Neboj se, nebude to moc bolet."Zvedl tlapu a rychlím pohybem mi na krku udělal škrábanec. Začala z něj téct krev. Bolelo to. Eli povolila a já se ji vyškubla. V mžiku jsem se propletla mezi ostatnímia utíkala jsem pryč. Kočkodlaci za mnou nešli. Ani se nenamáhali se alespoň otočit. Jen tak stáli. Jakousi náhodou jsem se objevila před panelákem. Za okamžik jsem ležela ve své posteli. Pořád jsem cítila tu ránu na krku. Zavřela jsem oči a během pár minut jsem usnula.

Ráno sjem se probudila brzy. Měla jsem neklidné spaní, i když bezesné. Jako obvykle jsem šla do koupelny. Postavila jsem se před zrcadlo. A co nevidím. Na krku jsem měla dlouhou tenkou jizvu. Na té straně, kde mě škrábl ten kočkodlak. Protože bylo venku chladno, vzala jsem si svetr s rolákem, abych ji zakryla. Jenže to nebylo jediné, co se dělo. Jakobych se změnila. Běhala jsem rychleji, měla jsem citlivější smysly, víc mě začala přitahovat příroda a noc. To začalo dělat Brixie starost. Pořád věřila Falcovi. Měla jsem pocit, že mě hlídá. O týden později v noci mě probudilo volání. Kočičí. Bezmyšlenkovitě jsem se oblékla a běžela tím směrem. Ani nevím kam.

Přiběhla jsem na louku. Stálo na ní asi 10 kočkodlaků. Všicni se na mě dívali. Poznala jsem mezi nimi Eli a toho hnědého. ELi mě vzala a potsavila mě dopřostřed kruhu, který vytvořili. ,,Zkus se přeměnit" řekla mi ELi. Přeměnit, ale jak? zepala jsem se. Eli si povzdychla. ,,No, zkus se zamyslit. jaké je tvé nejoblíbenější zvíře? " Tygr, já na to. ,,Dobře, ted si představ, že sji tygr a že dokážeš, co si pomyslíš. A uvidíš" Zavřela jsem oči a představila jsem si sebe jako tygra s jantarovýma očima. Pak jsem jen tak mávla rukou a v tu chvíli jsem cítila energii, která mi tekla do těla. Byla čistá a příjemná. Otevřela jsem oči. Cítila jsem podivné brnění. ELi na mě hleděla, jako na zjevení. Pak něco pošeptala šedému kočkodlakovi a ten pokrčil rameny. ,,No, ty jsi zvláštní případ moje drahá, ty se prostě nezmněníš" Stála jsem tam s otevřenou pusou. Jako nyschvál začalo pršet. Ani jsem se nerozloučila a běžela jsem domů. Bylo toho na mě moc. Pořád jsem cítila energii, která mi dodávala síly.

Ráno jsem byla ospalá. Jako bych celou noc někde flámovala. Pověděla jsem brixie, co se mi stalo. Moc mi nevěřila. Nemohla jsem ji to dokázat. Nemohla jsem se přeměnit. Měla jsem na 2 týdny klid.

Večer jsem šla dřív spát. No a nemohla sjem usnout. Tak jsem se dívala z okna. Asi v jedenáct jsem uviděla Eli. Jako kočku. Kývla ne mě.. Za několik minut jsem byla u ni. Zamířila do květinové aleje (jak tomu místu říkám). Stál tam šedý kočkodlak a čekal na nás. Pamatovala jsem si ho ne podle vzhledu, ale podle pachu. ELi se přeměnila v člověka. Byla to blondýna s jemnými rysi. Šedý kočkodlak se přeměnil v docela hezkého kluka s hnědošedými vlasy. Pak si už moc nepamatuji, co bylo dál. Vím jen, že jsem někam šla a tam se stalo něco neuvěřitelného.

Nazítří ráno jsem si všimla, že ležím v posteli oblečená do tepláků, které byly strašně špinavé. Máma a osataní ještě nebyli vzhůru. Naštěstí. Vyprávěla jsem mojim kamarádkám, co se mi stalo. Nevím, jestli mi věřili.

Pokračování příště.

Chci jendom dodat, že všechhny vzpomínky jsem tahala z hlavy a z mého deníku. Deník je můj malý sešit, kam si píšu nejzvláštnější okamžiky a poznámky z mého života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bells Bells | Web | 11. června 2012 v 15:05 | Reagovat

Ahoj :D Mám na blogu jeden dotaz ohledně nápadu na nějakou soutěž... Přečti si prosím hned první článek a můžeš vyhrát i krásné ceny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama