Dlouho jsem odkládala pokračování mého příběhu. Ani nevím proč, ale po dlohé době jsem se rozhodla, že zase budu pokračovat. je to kraťoučký, za to s omlouvám.
Měla jsem před sebou těžký úkol. Bud smečka nebo kamarádka. V hlavě se mi míjeli při rozhodování myšlenky typu já s Brixie, jak jdeme do školy a smějeme se. Vidím, jak jsme štastné. Nazazlívala jsem ji, že má ráda někoho, koho já osobně nemusím. Bylo to těžké rozhodování. Jenže smečka na mě měla strašně silný vliv. Bez nich jsem se cítila sama. Sama, bezmocná, plná strachu a beznaděje. Na okraji všeho dějí stála Mlugi. Věděla, že se trápím, ale nechtěla do toho moc zasahovat. Věděla, že na ní mají kočkodlaci velký vliv. Ale co se dalo dělat, život musel jít dál.








