Před asi tři čtvrtě rokem jsem snad byla nejšťastnější člověk na této planetě. Dostala jsem dar od vyšších bytostí. Umím komunikovat s vlkodlaky, co žijí v nedalekém lese a trochu i v našem městě.
Začalo to tím že Mlugi zahlédla z okna vlkodlaka s hřívou. Viděla ho, jak z půli rozdrtil ořech, jedna půlka byla na šrot, ale druhá neporušená. Delší dobu jsme o něm mluvily, občas i o tom že podle Mlugiina popisu je docela hezkej, ale o tom jsem přemýšlela jen já a Mlugi, při tomto rozhovoru se Laonet držela stranou. A doufaly jsme, že se s námi spojí. Já se dočkala.

Mluvit sním, i když jen přes myšlenky bylo něco úžasného. Každý jeho pocit každou myšlenku jako bych prožívala já sama. Přála jsem to i Mlugi a Laonet, ale té se to moc nezdálo, já to viděla, ale říkala jsem si, že třebas jen z pidi části závidí.
On a já jsme se stále sbližovali a bylo to mou nevědomostí, že jsem zjistila, tak pozdě že ho miluji. I on mne měl ve stále větší oblibě, až mi jednoho večera řekl, že chce, abych byla jeho družkou a vůdkyní jeho smečky. To jsem asi ještě nenapsala, prý to byl vůdce tamější smečky vlkodlaků. Já nadšená, zaskočená, s rajčaty místo tváří a úsměvem ceníce zuby souhlasila. "Ach ano" vzdechla jsem a tu noc se mi poprvé ukázal. Stál na stromě co je u mého okna a položil na parapet prsten, já otevřela okno, abych ho vzala. V tu chvíli on přiskočil, chytl se za rám otevřeného okna a navlékl mi prsten na prsteníček pravé ruky. Mrkli jsme na sebe a já zavřela okno. Pak přitiskl čumák k oknu, já svou pusu taky, abychom si dali hubičku přes sklo. Ale okno, jakoby zmizelo a v tu ránu se líbám s vlkodlakem. Byl to neuvěřitelný pocit, "Líbám se s vlkodlakem!" ta věta se mi pořád honila hlavou.
Bylo to jak se líbat s člověkem, ale trošičku bylo cítit, že je chlupatý. Na dotek měl vlhký a studený čumák, jak má mít správný pes a vlk. Když jsme přestali, já šmátla na místo, kde jsme si dali pusu, ale sklo zase bylo pevně zasazené na svém místě. Usmál se na mne, vzduchem mi poslal pusu tak, jak to dělá maminka, když odjíždíme třeba na školu v přírodě nebo lyžák a pak zmizel do tmy. Já s prstenem na pravé ruce a s úsměvem ve tváři ulehla do postele.

Prožívala jsem bezstarostné dny v domnění, že chodím s vlkodlakem. Ale po pár dnech začala kůže pod prstenem černat a já zjistila, že on je vlastně zrádce a chce jen špatné věci, tak začalo období hádek. No stručně řečeno, byli jsme jak manželé po 25ti letech. Jeho smečka mne chtěla samotnou, jako vůdkyni, ale já ubohá přece nic o vládnutí smečce nevím. Moje touha mít zpátky starého Falca byla čím dál tím mocnější, až byla tak mocná, že se mi podvolil a znovu se stal tím mírným a milým vlkodlakem.
Pak to ale začalo drhnout mezi mnou a Laonet s Mlugi. Já byla čím dál tím pyšnější a zlomyslnější, až jednoho dne mi Laonet řekla, že ti vlkodlaci jsou jen astrální bytosti. Když mi to konečně docvaklo, tak už jsem s nimi nedokázala komunikovat. Od té doby se stalo spoustu dobrých i špatných věcí. Jedno je ale jisté, Falco už se nikdy nevrátí.







