Dlouho jsem odkládala pokračování mého příběhu. Ani nevím proč, ale po dlohé době jsem se rozhodla, že zase budu pokračovat. je to kraťoučký, za to s omlouvám.
Měla jsem před sebou těžký úkol. Bud smečka nebo kamarádka. V hlavě se mi míjeli při rozhodování myšlenky typu já s Brixie, jak jdeme do školy a smějeme se. Vidím, jak jsme štastné. Nazazlívala jsem ji, že má ráda někoho, koho já osobně nemusím. Bylo to těžké rozhodování. Jenže smečka na mě měla strašně silný vliv. Bez nich jsem se cítila sama. Sama, bezmocná, plná strachu a beznaděje. Na okraji všeho dějí stála Mlugi. Věděla, že se trápím, ale nechtěla do toho moc zasahovat. Věděla, že na ní mají kočkodlaci velký vliv. Ale co se dalo dělat, život musel jít dál.
Celou zimu jsem protrpěla docela ve zdraví. Jenom občasná rýma a slabý, u mě obvyklí zimní kašel. Jakmile nastalo jaro, trochu jsem pookřála ale pořád jsem na tom byla špatně. Už ani zvonek či rozlinčka mě nedokázali alespoň se usmát. Brixie, opojená svou láskou se mi snažila pomoct. Však špatně. Mluvila na mě často a dlouho. Snažila se mě ,,hlídat" Nebo alespoň jsem měla takový pocit.
Nevěděla jsem, co je se smečkou. Byla jsem sama. Iriska i Aidias byly pryč, Eli a smečka byla pryč a nikdo z kamarádek to nechápal. V noci jsem se toulala(jen výjmečně) městem. Nikde jsem však nikoho neviděla. No, asi si mě dokážete představit. Takže jsem musela jendat. nemohla jsem mít obojí, ale věděla jsem, jak se rozhodnu.
V tu dobu jsem už znala Ealna, a k němu mi přiibyl i Nako. Oba měli jiný nýzor. Ealn mi cpal, abych šla do smečky. Říkal mi tohle:
,,Jsem holka stvořená Lunou, vychovávána kočkami (žádnou kočku jsem neměla) a hlídáná velkou bohyní. (myslí egypskou bohyni Bastet)
Nako mi však řekl úplně něco jiného:
,, Je to na tobě moje milá. Ty sama máš v rukách osud svůj. Věz však, že tvůj krok, bude i v téhle věci poslední "
Nakova slova mě hlodala v duši. Vzala jsem na pomoc internet a pár knih. Měla jsem v plánu udělat, co jsem sice dělat nechtěla, ale věděla jsem, že to musím udělat. Nikdy však jsem nenašla to, c jsem hledala. Pak mi nako dal radu:
,,Pokud se chceš zbavit toho, co tě trápí, použij tento lék:
Smíchej sílu slunce, věc patřící tvému živlu a rostlinu, zelené barvy, to, co ti smůlu přináší, věc, která všem jasně připomíná smrt a kámen, měsícem nabitý a vodu. Vše zamíchej, nabij energií a vodu vypij. Pak pochopíš."
No, abych vás nenapínala, chtěla jsem se toho porkletí zbavit. Ano, chtěla jsem se stát znovu člověkem. nevěděla jsem, jaké to bude mít účinky, ale šla jsem do toho a jak se říká lidově, rovnou po hlavě.
Přísady jsem docela rychle sehnala. Nebudu vám popisovat, jak jsem je hledala a jak jsem nakonec ten lektvar uvařila. Rovnou se přesunu do části, kdy jsem se rozhodovala, jestli jej vypít a nebo ne. Ealn do mě hučel,, Ne, nedělej to" a Nako zas ,,Je to jen na tobě" Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Neviděla jsem usměvavou veselou tvář holky, která milovala svůj život. Viděla jsem strápenou, bledou, unavenou bytost, která si nedokáže přát štěstí. To mi dodalo sil. Zvadla jsem skleničku a těsně u úst jsem pošeptala ,, Promiňte, ale nedali jste mi možnost" a vypila jsem jej.
A co bylo dál? ano, příběh pokračuje. V blízké době napíšu 4 a poslední díl.








