Djembe.
Tak, na první pohled to na nic co by mohlo změnit svět nevypadá i když to zní zvláštně.
Čte se to džembe, podle lidu v Mali jméno djembe pochází ze rčení "Anke djé, anke bé", které můžeme přeložit jako "všichni se shromážděme v míru" to je vlastně i původní účel djembe, používalo se při shromáždění.
Pod tímto jménem se schovává jeden z mnoha úžasných afrických bubínků.
Tady jste si mohli přečíst kus z té mnou poměrně neoblíbené wikipedie, protože jsem se tam dočetla nemálo nepravdivých informací. Nicméně tahle informace pravdivá je. (Nebo tomu alespoň budu věřit, nic jiného takhle hezky napsaného jsem nenašla) U wikipedie budeme trochu pokračovat, protože tenhle autor věděl, co to djembe je a uměl to napsat.
Tady máte obrázek toho jednoduchého nejčastějšího - ne e bych tím chtěla říct, že jeho výroba je jednoduchá, to určitě ne, ale alespoň vám sem teď nemusím strkat text o tom jak vypadá, protože to vidíte, ale stejně sem o něm ještě něco z té wikipedie dám.
Řadí do skupiny bubnů tzv. "pohárovitých", a jednohlavých-má kůži jen z jedné strany (ano, opravdu jsou i nějaké bubínky co mají kůži z obou stran, například mluvící buben) Velikost djembe se většinou pohybuje 50-65 cm výšky a 30-38 cm průměru. Vyrábějí se i v menších velikostech, ale ty se v Africe tolik nepoužívají, ale zato jsou oblíbeny v Evropě.
Takže to co je tam napsáno o mluvícím bubnu je ode mě, na wikipedii nehledejte. Jinak jestli chcete vědět jak takový mluvící buben vypdá, neptejte se mě, ale zadejte ty dvě slova do google vyhledávání obrázků a budete vědět. Já mám také to menší, proto vlastně o něm píšu, ale to až jindy. Takže jdeme dál:
Jeho tělo je vyrobeno z kmene stromu - tropické dřeviny, které mají různé africké názvy: lenké, dugura, worojiri, dogora, guéni, caicedrat…Pod těmito názvy jsou ukryty hlavně druhy afrického mahagonu, nejčastěji je to mahagon bissilon (Khaya senegalensis). V rodné oblasti djembe se dnes používají dřeviny nazvané v jazyce Malinků a Bambarů lenké a dogura. Djembe vyrobené ze dřeva lenké (jde o mahagon bissilion) mají zpravidla charakteristickou tmavě-hnědou barvu, která často v nejširší části korpusu ostře přechází do světle žluté. Djembe z dogury (dřevo je o něco měkčí) jsou zbarveny červeno-hnědou.
Korpus (tělo) je nejdůležitější část djembe. Nedá se vyměnit a jeho úprava je omezená. Je ručně vytesaný a vydlabaný z jednoho kusu dřeva, který je na počátku částí celého kmene. Z něj je potom "podle oka" vyrobený celý, skoro úplně okrouhlý a symetrický korpus djembe. Jsou přitom použity jen speciální sekery, dláta a nože. Nejzkušenější a nejzdatnější výrobce je schopen vyrobit dva až tři korpusy velkého djembe za jediný den. Na korpusu je možné vyhradit tři části: tělo, nohu a prsten (límec). Tělo je horní část ve které se vytváří zvuk, směrem dolu se zužuje a přechází na nohu, která se směrem dolu mírně rozšiřuje. Střední, nejužší část bubnu, od které se noha začíná rozšiřovat se nazývá prsten.
Kvalitu, rozsah a barvu zvuku djembe však neurčuje jen vnější tvar korpusu, případně přechod těla na prsten uvnitř. Velkou roli tu hraje kvalita opracování celého vnitřku djembe. Ten by měl být (aspoň přibližně) tak hladký jako vnější strana. V Africe je zvykem namazat vnitřek djembe tukem z kokosových ořechů. Důvodem je hlavně impregnace dřeva proti vlhku. Korpus djembe bývá napuštěn i z venku (kromě hrany, která se dotýká kůže). Dnes se můžeme setkat s použitím bezbarvého laku, jako vnějším nátěrem djembe.
Kůže je na djebme na rozdíl od korpusu jen epizodou (můžeme se měnit). Dříve se djembe potahovalo kůžemi z antilop, které byly časem nahrazeny kozími kůžemi. Usušená kůže se několik hodin máčí ve vodě a za mokra se (srstí vrchem) natahuje na djembe pomocí kovových obručí a provazu. Natažená kůže se ještě za mokra mechanicky zbaví srsti a nadbytečná kůže se po obvodě odřeže. Djembe se nechá usušit a potom se kůže dopne. Tradiční africké hraní vyžaduje maximálně napnutou kůži. Každá kůže má svůj charakteristický zvuk, který je daný její tloušťkou. Tenčí kůže má i tenčí tón a netřeba ji až tak dopínat jako tlustou. Když máme novou kůži, tak se dá říct, že se její zvuk po pár týdnech hraní zlepší. Je to dané tím, že se kůže líp usadí a získá pružnost. Přitom je běžné, že po nějaké době povolí a musí se dopnout. Ale musí se počítat s tím, že k povolení dochází i po delším hraní. Nejlepší je kůži dopnout před hraním nebo pár hodin po hraní. Ne hned po nebo při hraní, to se kůže zúží a snižuje se její životnost.
Jinak k té kůži, dá se použít i kůže např. českých koz, ale musí se víc dopínat, pořád povoluje, má horší tón, koza má moc tuku tak se musí víc upravovat-prostě je to jednodušší u kůže z afrických koz, proto je na djembe mnohem používanější. Tak, další, poslední kousek z wikipedie:
Na djembe se zpravidla hraje dlaní a prsty. Při hře rozeznáváme tři základní zvuky (používají se pro ně různě názvy) - basový, středový a výškový.
Basový (bass) - vytváří se úderem celé uvolněné dlaně do středu bubnu. Po úderu ruka nesmí zůstat ležet na kůži (buben se nerozezní).
Středový (tom) - při něm konec dlaně naráží o hranu bubnu, prsty jsou pevně nataženy a spolu. Dlaň dopadá tak, že klouby jsou, buď těsně nad nebo pod hranou (jinak se odřete)
Výškový (slap) - se vytváří podobně jako středový. Poloha ruky se nemění, ale prsty jsou uvolněny a úhel dopadu na hranu je větší. Při úderu prsty jen šlehnou o kůži, čímž se vytvoří pronikavý vysoký tón.
U obou vnějších úderech musí být palec odtažen od dlaně, jinak si ho omlátíte o obruč. U všech úderů by mělo být předloktí s dlaní v rovině. Tyto základní údery bývají doplněny množstvím dalších úderů, poloúderů a tlumení.
Basový (bass) - vytváří se úderem celé uvolněné dlaně do středu bubnu. Po úderu ruka nesmí zůstat ležet na kůži (buben se nerozezní).
Středový (tom) - při něm konec dlaně naráží o hranu bubnu, prsty jsou pevně nataženy a spolu. Dlaň dopadá tak, že klouby jsou, buď těsně nad nebo pod hranou (jinak se odřete)
Výškový (slap) - se vytváří podobně jako středový. Poloha ruky se nemění, ale prsty jsou uvolněny a úhel dopadu na hranu je větší. Při úderu prsty jen šlehnou o kůži, čímž se vytvoří pronikavý vysoký tón.
U obou vnějších úderech musí být palec odtažen od dlaně, jinak si ho omlátíte o obruč. U všech úderů by mělo být předloktí s dlaní v rovině. Tyto základní údery bývají doplněny množstvím dalších úderů, poloúderů a tlumení.
Nevím, jestli jste z toho chytřejší než, já, ale mě to na něj hrát nenaučilo.
Tenhle článek jsem vlastně napsala kvůli Cílii - kdo to je? Vlastně, nechci vám nic prozradit, hlavně se už nemůžu rozepisovat. Samozřejmě o djembe tu toho bude víc a víc a já vás k němu určitě dostanu - mě zaujalo hned, je to úžasný hudební nástroj.







