close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2013

Povídka pravdivá, však v ní musíte najít smysl

24. ledna 2013 v 15:41 | laonet s pomocí patronky |  O nás - Laonet...
Jedna z mích prvních povídek, které zde zveřejním, které jsem napsala spolu s mou patronkou.

Lesem hustým jako mlha šlo zvíře. Černá srst se příjemně vlnila, štíhlé dlouhé nohy kráčeli po džunglové kamenité půdě, oči smaragdově zelené a tesáky bílé jak sníh. Tiše skoro neslyšně se pohybovalo. Občas přeskočilo spadlý kmen, vyhnulo se keři nebo obešlo strom. Nebyl to však lecjaký krok. Tenhle krok byl výhružný. Spíš nebezpečný. V očích zvířete byl vidět odlesk hněvu a zlosti. Však i žalu. Nebyly však vidět slzy. Nebylo hrdé ani povýšené. Spíš smutné ale nechtělo si přiznat to, že by jej mohlo taková věc zklamat. Přešlo spadlý strom, který byl mostem mezi jedním a druhým břehem řeky. Uvidělo to, co hledalo, což byl velký strom se silnými větvemi. Přišlo ke stromu a vyšlplhalo se na něj. Lezlo po větvých čím dál tím výš. U jedné z posledních silných větvých se zvíře zastavilo. Lehlo si a hledělo na krásný západ slunce. Přemýšlelo. Po chvíli bloumání uslyšelo praskat větvičky. Někdo nebo něco bylo pod stromem. Bylo mu to však jedno. Ať je to, kdo je to, jej to nezajímalo. Po chvíli slyšelo, jak cosi šplhá za ním. Shlédlo dolů. bylo to také zvíře, však zlatožluté s hnědo-černými skvrnami. Posadilo se vedle něj. Upřelo na něj své hnědé oči. "Proč ?" zeptalo se a dál z něj nespouštělo oči. Však černé zvíře zavrtělo hlavou "Bylo ji to jendo, nevážila si šance. Já už nemám sílu ji říkat, at už mě nepovažuje jen za něco podřadného." Skvrnité pokývalo " To sice ano, ale ty víš že ona ...." nedopovědělo. Černé zařvalo " Protože si mě nevážila. Byla jsem pro ni jen do počtu. Bylo jí jedno, co dělám. Nemusíš mě přemlouvat. Když já dám někomu šanci, tak ji má využít a nečekat, jestli mu odpustím" Skvrnité znejistělo. trochu vypadalo, jako by dostávalo strach. Po chvíli však promluvilo " Ted mě nech chvíli mluvit. Já vím, že to celé zvorala, ale nemá mít ještě šanci. Víš, jaká je. Já ji znám déle než ty. Ona si prostě nedokáže vybrat." Černé zvíře vycenilo zuby " To my je jedno, jak dlouho ji znáš. Já nedávám druhou šanci těm, co si ji nezaslouží. Proč taky, když vím, že to bude mít stejný efekt." Skvrnité zvíře skloupilo hlavu. Pochopilo, že to nemá smysl. nemá smysl ji přemluvit. Seskočilo na nižší větev. Ohlédlo se výše "Mám ji něco vzkázat?" "Ano vzkaž ji, že až bude připravena pochopit, pochopí."


Jsme zase zpět

11. ledna 2013 v 22:53 | Mlugi |  O nás - blog...
Tak, vlastně každý si asi všiml že články nějak nepřibývají.
Důvodem je čas. Někdy ho je málo, někdy moc, ale my jsme ho zrovna měly málo a tak jsme opravdu nestíhaly psát na blog. Omlouváme se za toto pozastavení, ale jinak to bohužel nešlo. Snad se zase blog vrátí do starých kolejí a ještě mu dáte šanci, těšit se můžete na dost nových, zajímavých článků. V únoru se také pokusíme dodělat dlouho připravovanou novinku, měla by vám usnadnit orientaci v příbězích které budou přibývat.

Děkuji, Mlugi